V okamžiku největšího štěstí je žádoucí zemřít.
Copak může umřít, když nemá komu?
Smrt leckdo opravdu statečně nese. Ale nikdo jí opravdu nepohrdá.
Ani na slunce ani na smrt se nepodíváš zpříma.
Většina lidí umírá jen proto, že si to nedovede zakázat.
Odsouzenci k smrti dávají někdy najevo neohroženost a pohrdání, a ve skutečnosti je to jen strach postavit se tváří v tvář smrti - neohroženost a pohrdání znamená pro jejich mysl totéž co šátek přes jejich oči.
Pouze ten, kdo se vyhýbá tomu, pohlédnout skutečnosti do očí, nechce vzít na vědomí, že smrt je největší zlo života.